Sudetští Němci ničí čs. pohraniční sloupy
Sudetští Němci ničí čs. pohraniční sloupy
Obsazení Rakouska vyvolalo oprávněné obavy v Československu. Vůdcům Sudetoněmecké strany naopak narostla křídla. Již 28. března 1938 Hitler instruuje K. Henleina aby kladl na československou vládu takové požadavky, na které nemůže přistoupit. O měsíc později vyhlásil K. Henlein tzv. karlovarské požadavky, jejímž splněním by de facto vznikl nacistický stát v Československu.

V době kulminující sudetoněmecké krize, při které chtěli Němci v Československu získat co nejširší autonomii a v tom lepším případě připojit Němci osídlená území přímo k Německu, přijíždí do Prahy „nezávislý prostředník“ lord W. Runciman. Lord Runciman, který přijel 3. srpna, vedl jednání s oběma stranami. Nakonec uvedl, že odpovědnost za ztroskotání jednání nesou Henlein a Frank. Do Londýna píše, že zdar jeho mise odvisí od toho, „zda Hitler chce či nechce válku“. 27. srpna řekl Benešovi, že „vývoj vede k válce, které je třeba za každou cenu zabránit“.

Československá vláda a prezident Beneš nakonec 5. září 1938 akceptovali, až na několik výhrad, tzv. karlovarské požadavky. Když se o tom dozvěděl K. H. Frank, který měl příkaz z Berlína za každou cenu se vyhnout dohodě, zděšeně vykřikl: „Pane Bože, oni nám dali všecko“.

Po zběsilé řeči Hitlera na norimberském sjezdu NSDAP 12. září 1938, při které neslýchaným způsobem zaútočí proti ČSR, vyvolali henleinovci a jejich ozbrojené „Freikorps“ v českém pohraničí pokus o puč. Ten byl záhy potlačen.

Již 15. září premiér Velké Británie N. Chamberlain kývl Hitlerovi na připojení českého pohraničí k Německu s tím, že to ještě musí projednat s Francouzi. Po britsko-francouzských poradách 18. září vyslanci obou mocností předložili Benešovi nóty s tím, že další setrvání oblastí převážně obývaných Němci v rámci Československa nemůže být prodlužováno, aniž by tím nebyl ohrožen evropský mír. Praha tento návrh, rovnající se dobrovolnému a úplnému zmrzačení státu, odmítla.

Po půlnoci na 21. září odevzdali vyslanci obou státu ultimáta svých států s tím, že pokud nepřijme Československo návrhy, ponechají ho osudu. Beneš nakonec s vládou na požadavky přistoupili. Když to ale nadšený N. Chamberlain oznámil Hitlerovi, s tím, že zachránil mír, řekl mu Hitler, že to již nestačí. Zdrcený Brit konstatoval, že již nemůže dále ve sporu o československé pohraničí prostředkovat a Praze bylo sděleno, že „francouzská a britská vláda nemohou nadále bráti odpovědnost, aby radily Československu nemobilizovat“. Ještě téhož dne se československá vláda usnesla a večer byla vyhlášena rozhlasem všeobecná mobilizace.

Náčelník československého hlavního štábu generál Ludvík Krejčí 28. září hlásil, že armáda je zcela připravena čelit útoku. I přes skvělý průběh mobilizace hrozilo, že Československo zůstane osamocené. Francouzi dali najevo, že smluvní závazky nehodlají splnit.

Britská vláda po roztržce opět hledala cestu k smíru s Hitlerem, a proto požádala Itálii o zprostředkování jednání. Tak byla svolána na 29. září do Mnichova mezinárodní konference. Zúčastnilo se jí Německo, Itálie, Francie a Velká Británie. Zástupci těchto mocnosti se dohodli a krátce po půlnoci, čili 30. září, rovněž podepsali Mnichovskou dohodu, která Československu přikazovala odevzdat Německu rozsáhlé pohraniční oblasti. K Německu se s územními požadavky připojilo vojensky slabé Polsko a Maďarsko. Českoslovenští generálové přesto žádali aby se stát postavil na ozbrojený odpor. Beneš ale „v zájmu zachování národa“ přesto, že k tomu neměl pravomoc a porušil svým konáním československou ústavu, na kterou přísahal, prosadil kapitulaci. Co ale byla pro Beneše přísaha? Považoval snad přísahu za pouhý příslib, který dle okolností může být částečně nebo zcela nedodržen?

Ministr Krofta oznámil britskému a francouzskému vyslanci 30. září 1938 krátce po poledni, že Československo přijímá podmínky mnichovské dohody. Vojáci připraveni na obranu své vlasti uposlechli rozkazu a opustili, často se slzami v očích, pohraniční bojové pozice. Někteří z nich si v důsledku kapitulace sáhli na život.

Tím, že Československo přistoupilo na podmínky mnichovské dohody, přišlo o pohraniční oblasti, která náležela zemím koruny svatováclavské od středověku a zhruba o třetinu obyvatelstva. Pohraniční oblasti opustilo více než sto tisíc Čechů a přes deset tisíc německých odpůrců nacionálního socialismu. Rovněž Československo ztratilo obrovský ekonomický potenciál a Hitler se bez boje zmocnil československého opevnění.

Západní „mnichovany“ čekalo doma nadšené přijetí obyvateli, naivně přesvědčenými, že válka je definitivně zažehnána.

Po zabrání našeho pohraničí už byl jen krůček k obsazení celé země. 15. března 1939 wehrmacht obsadila zbytek země, když den předtím byl vyhlášen tzv. Slovenský štát. 1. září 1939 přepadením Polska začala druhá světová válka.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one